Probral se ze spánku, odstranil slupku od banánu ze svého nosu a nasál vzduch do chřípí. Pořád stejný smrad, pořád stejná hora - jak to jen nazvat - odpadků. Bezdomovec. "Vole, co to... kde to sem...?" promnul si oči a na tváři mu zůstala černá šmouha. "Jo vole, tady jsme fčera... hrrchrrr, pšík...zachrápali...Vstávej Franto!" zašmátral rukou v odpadcích vedle sebe. "Vole Franto, dal bych si cígo...de máš ty Stařeny, co sme je fčera kouřili?" Pohledem přejel o kousíček vpravo, kde stála krabice s trochou vína. Teda vína... někdo by to nazval úplně jinak, ale ..."Hele, Bílá poezie...to je poezie, to je balada! Já se dneska ale mám, hned po ránu trochu životabudi ...chrrr...če... Hele Franto, dívej, co máme. ...smrk... dej si taky, hned ti bude teplejš, teplouši...hahaha" Teprve teď se doopravdy podíval směrem, kde tušil kamaráda. Franta ale neležel v harampádí, ale o kousek dál jen tak na zemi. "Vole, co blbneš... Chceš tu umrznout vole?" Vstal, dopotácel se k Františkovi a zatřásl s ním. "No tak už vstávej, spáči!!!"..."Franto, si ňákej bledej...Franto!!!...Ježíši Kriste!!!"
Pokračovat ve čtení "Bezdomovec"