Deníček

Když mě bratr požádal, zda-li bych ho mohl zapsat do dalšího ročníku (Právnická fakulta Univerzity Karlovy), ochotně jsem kývnul v přesvědčení, že půjde o rychlou formalitu, během které se ode mne nebude očekávat víc, než to, abych se po práci stavil na pražském náměstí Curieových, a tam na studijním oddělení odevzdal požadovaná lejstra. Zapomněl mě upozornit, že je třeba připravit si dva dny dovolené, boxovací pytel na vylití vzteku a kilo čokolády na uklidnění. Ale popřádku... Pokračovat ve čtení "Zápis"

... to jen jeho blog postihla cestovatelská nemoc. Ta se projevuje tak, že dokud je člověk v cizině, tak píše o106, a když se vrátí, najednou nemá o čem psát. A nejsem typický bloger, který píše kdykoliv o čemkoliv (zkoušel jsem to, nejde mi to). Takže píšu jen když mám potřebu. A taková potřeba zrovna teď přišla. První článek po delší době musí být rekapitulační. To abyste, milí čtenáři, věděli, že jsem na půl roku nezmizel ze světa, jen jsem o své existenci neměl potřebu psát. Pokračovat ve čtení "Vláďa se neztratil"

Vyleptal jsem si svůj první plošný spoj. A při té příležtosti jsem také zkoušel leptací účinky chloridu železitého FeCl3, kterým se plošné spoje leptají. Přes noc jsem v téhle věci nechal máchat ocelový hřebík, mosazný vrut a hliníkovou podložku. Takto dopadly. V dalším textu je srovnání s původním stavem. Pokračovat ve čtení "Síla chloridu železitého"

Existují činnosti, které se zdají jako zbytečné a navíc nudné. Když je ale zkusíte, může se z některých vyklubat překvapivě vtipná záležitost. Jako třeba z čištění klávesnice Pokračovat ve čtení "Jak jsem čistil klávesnici"

Aneb Ohře 2006. Včera jsem se vrátil, byl to príma týden na zahájení prázdnin. Pokračovat ve čtení "Možná, že u rumu přijdeme k rozumu!"