„Libuše stála na kopci. Dole v údolí pobíhal
chlap přitesávaje práh přes řeku, která se šumíc malebně vlnila do dáli.
A Libuše spatřivši to se zasnila pravíc, že vidí město veliké, jehož sláva
hvězd se dotýká. A z legrace ho nazvala podle prahu Prahou netušíc, že
v těch místech bude jednou opravdu stát.“