Francie a její vlaky

• TGV (Train à grand vitesse) jsou dálkové a jezdí po tratích obyčejných, ale hlavně po rychlotratích, díky čemuž získaly jméno a věhlas.
• Pak můžete jet vlakem Corail, což jsou dálkové rychlíky. Skříňě mají obyčejné, velmi podobné českým, jezdí do 500 kilometrů, na kterých obvykle nezastavují více než pětkrát.
• Nakonec se můžete svézt TERkem. TER je regionální vlak, soupravy vypadají jako krátký TGV, případně jako něco jako pantograf. V Čechách by se to dalo nazvat lokálkou. Jenže tahle lokálka jezdí třeba stopadesát kilometrů a souprava si to v klidu uhání stokilometrovou rychlostí. Takže žádnej pomalej pantograf

Jízdní řády

Francouzské jízdní řády jsou zvláštní v tom, že regionální vlaky nestaví ve všech staniích. Mají to nějak rozdělené podle frekventovanosti, takže ve frekventovaných stanicích staví každý vlak, v méně frekventovaných třeba jen jeden vlak za den. Všechno stejně označený TERka, teda osobáky, rychlíky do toho nepočítám. Takže při hledání v jízdním řádu se musíte dívat, jestli vlak, který jste si vybrali, opravdu staví ve vaší stanici.

Jízdenky

Francouzské jízdenky, alespoň ty, které jsem si kupoval já, byly vypsány na přesný vlak, na přesnou hodinu, v dálkových vlacích je povinná rezervace místa. Proto působí docela srandovně povinnost označovat lístky v označovačích (místo, datum, čas) před vstupem na nástupiště. Což by mělo důvod, kdyby lístky byly vydávány pouze na destinaci jako v ČR. No holt, některé stereotypy přetrvávají z minulosti, kdy to tak jistě fungovalo. A nebo ve Francii existuje ještě nějaký jiný typ lístků, který já jsem během své cesty nepotkal.

Sedadla, místa ve vlaku a délka nástupišť

Mám na mysli, kolik lidí jezdí vlaky ve Francii. Hodně. V propagačním letáku se SNCF chlubí tím, že mají 70% zaplněnost vlaků. Já ze zkušenosti bych to odhadl, že v dálkových to bude někde kolem 90%. Prostě najít volné místo bylo docela umění. Sedačky jsou uspořádány převážně jako v letadle, tedy za sebou, i když existují i čtyřky se stolíky. U jedné takové jsem seděl při cestě téžévéčkem a to bylo taky poprvé a naposled, kdy jsem seděl dvě stanice (z Avignonu do Marseille) u takové čtyřky docela sám.

Vůbec se mi zdá, že ve Francii frčí hromadná přeprava osob. Co mě překvapilo byla délka nástupišť. Když přijel první vlak, který měl bratru dvanáct vagónů, tak jsem pochopil. Natož pak zdvojené TGV, které je dlouhé jak cesta do Mekky.

TGV

No, zážitek, co si budeme povídat. Rychlost tedy člověk vnímá jen ze začátku, když se to rozjíždí, a nebo když má nějaké srovnání. Třeba když trať vede kolem dálnice. Jak to vypadá, se můžete kouknout v přiložením videu. Honzu tohle video upřímně rozesmálo. Taky člověk zažívá zvláštní pocity, které v obyčejném vlaku nezažije. Třeba když přechází vlak obloukem z klesání do roviny, tak cítí lehké svislé přetížení, nic drastického, ale nějakých 1,05G tam bude A řídící elektronika vyhrává tichoučké serenády. Jinak arodynamický hluk prakticky není slyšet. Koleje jsou rovňoučké, takže vlak po nich jen tak pluje, žádné házení ze strany na stranu. Teda po dvou hodinách už je to člověku ukradený a přemýšlí jenom, jak by se na svém sedadle zkroutil tak, aby mu úplně nezdřevěněly nohy a aby přitom nepokopal spolucestující. Místa není nazbyt. Dobře to ale kompenzuje pohled na jízdenku. 1000 kilometrů (z Tours do Marseille), doba jízdy 5 hodin.

Interiér dálkového vlaku Corail Teoz - skříň to má zvenku skoro stejnou jako naše vlaky.

Vinice před Bordeaux, aneb jak pomalý je můj foťák - ta šikmá čára je svislý sloup

čekám na příjezd TGV, všimněte se dlouhatánských nástupišť

tahle špinavá nádhera mě vezla celkem pět hodin

TGV, spodní patro, druhá třída

VIDEO: jak rychle uhání TGV, pěkné srovnání s auty na dálnici