|
Neděle, 3. květen 2009
Jako úplně poslední příspěvek, který se ještě váže k mému studijnímu pobytu ve Francii, je ten, který měl být jako úplně první. O tom, co se dělo ještě předtím, než jsem nastoupil do letadla směr Toulouse. A o tom, co následovalo těsně poté.
Chronologicky:
- leden 2007 (A možná, že to bylo až v březnu, protože si to nepamatuju. Jen vím, že jsem přihlášku podával později než bylo obecně doporučeno.)
Podávám přihlášku do školní kanceláře, která má na starosti výjezdy Erasmus.
- březen 2007
Byl jsem vybrán jako jediný kandidát na žádané místo v Supaeru.
- duben 2007
Během 14 dnů bylo třeba zařídit listiny, které se posílaly do Francie:
- Přihlášku
- Motivační dopis
- Transcript of records - tedy výpis odstudovaných předmětů a výsledky z nich
- Learning agreement - K němu bylo třeba vyběhat si "Porovnání předmětů", což je na ČVUT používané k tomu, abyste předem věděli, které předměty Vám po návrtu uznají a za kolik kreditů. A škola to chce vědět, aby měla dopředu jakous takous jistotu, že se v zahraničí nebudete flákat. A tohle Porovnání předmětů bylo asi nejnáročnější, protože to znamenalo oběhat spoustu učitelů a vyžádat si jejich svolení a hlavně podpis
- červen 2007 - papíry, papíry, papíry
Ze Supaera přišlo, že jsem byl přijat. A také že o obor (předměty), který jsem si vybral, je velký zájem mezi Francouzi, tedy že si mám vybrat něco jiného. Následovalo tedy dalších 14 dní, kdy bylo třeba udělat si kolečko s Learning agreementem a porovnáním předmětů znova. O zkouškovém období. To bylo vážně nepříjemné. Tím spíš, že už jsem si odložil tři předměty s tím, že si je odstuduji ve Francii. Tři předměty z původního oboru, které v novém nebyly. Francouzům se na dálku vůbec nechtělo řešit průnik nového studijního oboru s třemi předměty, které jsem nutně potřeboval. Takže jsem odjížděl do Toulouse s tím, že tam potřebuji odstudovat tři předměty, ale v learning agreementu je nemám, a že to musím nějak vyhádat na místě. Na místě s tím kupodivu nebyl vůbec žádný problém. Takovou jsem udělal zkušenost, že jakmile stojíte Francouzovi v kanceláři, tak nic není problém, všechno jde a se vším vám pomůže. Byť by vám týden předtím do telefonu tvrdil pravý opak.
Kromě toho Francouzi v obálce poslali spoustu dalších papírů k vyplnění, jako žádanku o kolej (k té chtěli potvrzení o tom, že jsem poslal kolejné na první měsíc), přihlášku do přípravného intenzivního jazykového kurzu, přihlášku na seznamovací víkend v září. Pak ještě požadovali výpis z rejstříku trestů (bylo třeba nechat úředně přeložit) a potvrzení o dostatečné výši příjmů (jako že jim tam nebudu ohlodávat stromy). Jako posledně jmenované jsem poslal český výpis z banky. Asi jim to stačilo, neb to po mě potom dále nikdy nikdo nikde nechtěl vidět, ani se na to neptal.
- červen 2007 - letenka
Letenka do Toulouse a zpět stojí od 4,5 tis. do 9 tis. Kč. To proto, že do Toulouse nelétají přímé lety, na této lince konkurenční boj neřádí, takže o nějakých zlevněných letenkách se vám může nechat jen zdát. A pak radit, kdy koupit letenku, s jakým předstihem... Myslel jsem si, že čím dříve, tím lépe. Jenže pak se mi na Velikonoce stalo, že jsem letenku kupoval skoro na poslední chvíli, jen 14 dní dopředu. A ejhle, trefil jsem se do nějaké promoakce Lufthansy či co, letenku jsem měl za těch 4,5 místo obvyklých 9. Takže těžko říct.
- červenec 2007
Finanční dohoda - podepsal jsem smlouvu o tom, že mi škola bude posílat stipendium. K tomu bylo taky potřeba pár věcí - jako zvací dopis z Francie a oboustranně potvrzený learning agreement. Ten jsem taky musel z Francouzů trochu lámat, abych to stihnul. Protože oni mnou opravený LA už měli, ale aby ho poslali potvrzený zpět, tak s tím moc nepospíchali.
- červenec 2007 - zdravotní pojištění
Zajišťuji si zdravotní připojištění u VZP - specální studentské. Po příjezdu do Francie jsem zjistil, že jsem ho ani sjednávat nemusel. Francouzi chtěli pojištění pokoje na koleji, které prostě z Čech dopředu sjednat nešlo. Také chtěli jejich "responsabilité civile". V mém případě bylo součástí pojištění pokoje (pojištění u Societé générale). K němu šlo sjednat ještě takzvané "mutuelle", což je připojištění, které kryje zdravotní výdaje v případě léčení až do 100%. Tedy něco podobného jako to české cestovní připojištění, v podstatě to vycházelo i za dost podobnou cenu, jestli si to pamatuju dobře (dost možná si to nepamatuju a mutuelle bylo třikrát tak drahé).
Jinak všude, kde chtěli potvrzení o tom, že jsem zdravotně pojištěn, tak jim stačila kartička evropského pojištěnce od české zdravotní pojišťovny. Ať ve škole a nebo na stáži.
- září 2007 - zápis
A to už jsem ve škole. První den, zápis. V největší hale ve škole spousta stolečků u nich spousta důležitých lidí. Studenti dostali papír se 17 kolonkami. Do každé z nich potřebují získat podpis. Teprve se všemi podpisy se mohou stát studenty školy. 17 kolonek zní sice hrozivě. Jenže v tom jsou i podpisy jako u vyzvednutí si učebnic, kdy přijdete do skladu a tam se dozvíte, že ve třetím ročníku žádné učebnice nedostáváte. A za tuto informaci, kterou si vyslechnete, dostanete podpis. Záležitost na 5 minut i s cestou. Další podpisy jsou potvrzení, že jste zdravotně pojištění, že máte pojištěný pokoj na koleji, že máte v pořádku papíry na zahraničním oddělení školy, atp. Takže za dopoledne byly všechny podpisy sehnané.
- září 2007 - CAF
CAF = francouzská agentura, která pomáhá studentům financovat bydlení. Stačí požádat, v mém případě se o to z větší části postarala sama kolej. A na účet vám začne chodit nezanedbatelný příspěvek na bydlení. Asi po měsíci po mě chtěli, nevím proč a jak, ale rodný list. Takže se hodilo, že jsem ho měl už z Čech úředně přeložený. Tedy to byla v Čechách taky anabáze. Nejdřív si na matrice nechat vystavit kopii rodného listu (za poplatek) a pak ho nechat přeložit (za ještě větší poplatek). Ale nakonec jsem ho užil.
- listopad 2007
"Už" dostávám svoji studentskou kartu a mohu vrátit tu provizorní. Vážně jsem si myslel, že na mě zapomněli a že se celý rok budu muset obejít bez ní. Ale kdykoliv jsem se přišel zeptat, tak se mi dostalo ujištění, že se na tom pracuje a že karta bude, jen mám počkat. Holt Francouzi 
|
Spřátelené blogy
