Možná, že u rumu přijdeme k rozumu!

V minulém příspěvku jsem psal o zkouškách a o tom, jak se těším na prázdniny. A už je to tady. První týden utekl jako voda. A to skoro doslova. Ono na lodi na řece je snadné nechat se tou vodou unášet. Někdy to přináší nepříjemná překvapení, zvlášť když se člověk ocitne tam, kde nemá, tedy v případě vodáka pod lodí ve vodě.

Povedlo se mi to několikrát, ovšem zaznamenáníhodné je jenom jedno, kdy jsme se vraceli z výletu a potřebovali pouze přejet řeku z jednoho břehu na druhý. Pokus převést v kánoi tři lidi místo obvyklých dvou se ukázal jako nepříliš šťastný. Všichni tři jsme se vykoupali a já přitom přepral peníze a utopil sluneční brýle. Rekordmanem v topení věcí se ovšem stala Jana, která utopila brýle hned dvoje. O to lepší úspěch, že se převrátila jen jednou. Stane se;-)

Mám po tom týdnu trochu vygumováno. Splnil, zdá se, svůj účel a alespoň já jsem se pořádně odreagoval. A opálil. Sluníčko pralo jako blázen. Co všechno jsme podnikali snad psát ani nebudu. Je to vlastně pořád to samé. Pádlování, sjíždění jezů, potkávání se s vygumovanými vodáky, kteří by vás na řece přinejmenším zabili, potkávání výjimečných hospod (Karlovy Vary, Hospoda U Radnice) i hospod, kde lepší ani nezakotvovat. Jako u Svatošských skal, kde nemají rádi vodáky ani cyklisty. Dvě skupiny, které tudy jezdí. Raději by německé turisty, kteří by baštili zvěřinové mísy a pili k tomu archivní Chardonnay. A večer potom vaření, pečení buřtů, popíjení a zpívání u táboráku.

A vedle toho vypnutý mobil, žádný počítač a žádný internet, jen slunce a hvězdy nad hlavou. A takhle mám naplánované skoro celé prázdniny. Takže čau, jdu kempovat;-)

Vláďa