Na popud Petra jsem se hned na začátku svého pobytu začal zajímat o bankovní účet. Takový lokální bankovní účet se určitě bude hodit. Už mě na ulici zastavil jakýsi dobrovolník z nějaké obskurní organizace "Pomoc v nouzi", nebo jak by se to dalo přeložit. A když zjistil, že nemám francouzský účet, ze kterého bych mohl jeho organizaci pravidelně posílat bakšiš, tak viditelně posmutněl. Teda ne že bych chtěl podporovat obskurní organizace, tím jsem chtěl jenom naznačit, že štěstí přeje připraveným, tedy těm, co mají francouzský účet. Podle Petra to navíc nestojí ani cent navíc.
Tak jsem zavítal do nejbližší pobočky Societé Generale (Komerční banka). A dál to probíhalo víceméně podobně jako v Čechách. Úřednice vyplňovala mraky kolonek v počítači, já jen přikyvoval a občas někde něco podepsal. Zajímavé, že Francouzům nestačí prostý podpis, někde ho chtěli dvakrát pod sebe a většinou chtěli ještě vlastnoručně připsat doložku "Lu et approuvé" = Přečteno a schváleno. Četl jsem to všechno až na koleji v klídku, když už bylo všechno podepsáno.
Takže mám francouzský účet, s kartou a šekovou knížkou, díky smlouvě mezi Societé Generale a Supaerem za mě budou tři roky platit všechny poplatky (podle Petra opravdu plně všechny), kartu mám pojištěnou proti zneužití a navíc jsem (kvůli smlouvě mezi bankou a školou opět zdarma) pojištěn pro případ, že by se mi tu nějakou hloupou náhodou podařilo bídně zhynout. Tak už jenom zjistit, kolik si naúčtuje Česká spořitelna za přeshraniční převod a jestli náhodou nevyjde levněji vybrat to tu z automatu a vložit to na francouzský účet v keši.