O dobrých a ještě lepších učitelích

Vypadalo to tak přirozeně a obyčejně. "Ahoj, jedu zrovna kolem z Norska do Číny, tak jsem se stavil. Budu vám povídat v angličtině, protože francouzsky prostě numím." Když povídal, kdo je a co dělá, tak výčet toho, jak se často stěhoval, by byl v podstatě nuda. Kdyby to nebylo "narodil jsem se v Norsku, doktorát jsem dělal v Los Angeles, pracovat jsem začal v Anglii, dlouhou dobu jsem pracoval v Keni, pár let jsem učil v Číně, pravidelně jezdím přednášet k vám do Francie" Když vyprávěl, jak stavěl v Keni silnici, znělo to, jako by se to stalo včera někde za rohem. Když vyprávěl o tom, jak se baví s čínskými studenty, znělo to spíš jako by to byli studenti z vedlejšího města. Znělo to tak obyčejně, přesto mě na tom něco fascinovalo. Asi to, že to bylo poprvé, co jsem takového člověka potkal. A dost možná mě baví představit si, jestli by se mi něco podobného mohlo stát v Praze na {slovo}. V současnosti asi nemohlo a je to škoda.

Taky jsem se sám sebe ptal, jak se pozná dobrý učitel. Protože tenhle mi přišel dobrý. Přednášku měl připravenou tak, že by ji byl schopen odpřednášet i poslepu. Občas se koukal na hodinky, aby zjistil, jestli je tam, kde chtěl být. Rozplánované to měl tak, že mu na konci hodiny zbylo pět minut času. Žádné přetahování, jen respekt k tomu, že má vyměřený nějaký čas. Přednáška byla kombinovaný výklad, pár příkladů na procvičení a pár historek na odlehčení. Vyprávěl nám to spíš jako pohádku než jako nějaký extra seriózní předmět. Jak to povídal, znělo to naprosto logicky, přirozeně, jako že nic lehčí než project management neexistuje. A přesto mám dojem, že jsme slyšeli vše podstatné a důležité a že si to i docela dobře pamatujeme.

Uvědomil jsem si, že být dobrým učitelem není jen tak. Ani na Supaeru, ani na {slovo}, ani jinde ve světě. A vzpomněl jsem si na svých pár výjimečných přednášejících, jejichž přednášky jsem navštěvoval. Ať jim udělám trochu internetové slávy. Myslím na profesora Kohouta. To přišel do přednáškové síně starý pán, kterého si skoro nikdo nevšimnul. A ten starý unavený pán si stoupnul před katedru, nadechl se, rozpřáhl ruce a začala hodina a půl ne přednášky, ale hotového divadelního představení na téma "rétorika", které sršelo energií. Když skončilo, pan herec se s námi rozloučil, složil ruce a z přednáškového sálu odcházel starý unavený pán. A nebo vzpomínám na pány Řezníčka a Šafaříka, kteří mi v praxi předvedli, že i přednáška z tak obtížných předmětů, jako je pružnost a pevnost nebo mechanika tekutin, může být svěží, pochopitelná a zapamatovatelná, že může mít dobrý spád a že se do ní dá i humor přimíchat. Sláva jim:-)

A na konec, když už tvořím takový dlouhý příspěvek, přidávám historku "Jak jsem v Keni stavěl silnici" od Sveina Jassena:

Byl jednou jeden projekt, který měl za cíl vybudovat v Keňské poušti silnici mezi dvěma městy. A já jsem dostal na starosti řízení toho projektu. Jako správný project manager jsem se rozhodl zaměstnat a začlenit do stavby místní obyvatelstvo. I najali jsme dělníky a v předvečer dne D, kdy se mělo se stavbou začít, jsme si je svolali, abychom s nimi dohodli podrobnosti stavby. Jednání probíhalo ve vstřícné atmosféře a oni nám slavnostně potvrdili, že začít můžeme již příští den ráno.

Ovšem když jsem přišel druhý den ráno na staveniště, po afričanech ani stopa. Ba co hůř, ani jednoho z nich se mi nepodařilo najít další dva dny. Když už jsem jednoho konečně potkal, začal jsem přímo. "Vy jste slíbili, že začnete pracovat hned zítra, ale tři dny se na staveništi nikdo neukázal." "No ano, to jsme slíbili. Ale... tady jste v Africe. Tady zítra je jiné zítra než to vaše. Tady to znamená 'až bude počasí', 'až bude příležitost', 'až budou lidi'". Toho dne se nám nepodařilo dohodnout se a mně se špatně usínalo. Přemýšlel jsem, jak budu muset všechny své plány předělat.

Dělníci se ukázali až v sobotu ráno. A ne sami. Vzali s sebou celé své rodiny, strýce, tety, manželky i děti. A v tomhle počtu zvládli za jediný víkend práci, která byla původně plánována na celý týden. Takže v neděli večer bylo vše podle plánu.

A já jsem se poučil. Že místním lidem nelze vnucovat cizí hodnoty. Je třeba využít ty jejich.