LVK - letní výcvikový kurz

Dokonce existuje i program dne:
• 9:00 ranní nástup, do té doby je dobré býti umytý, nasnídaný, jedním slovem připravený
• 9:00 – 12:00 dopolední program – rozdělený na dvě poloviny, 1,5 hodiny něco (např. surfování), další 1,5 hodiny něco jiného (míčové hry – nohejbal, volejbal, fotbal, softbal)
• 12:00 – 14:00 polední klid, čas na to, uvařit si nějakou šlichtu
• 14:00 – 17:00 odpolední program (jako dopoledne, nebo vyjížďka na kolech)
• 17:00 - … osobní volno, večerka neexistuje, můžeme si dělat, co chceme, ovšem druhý den ráno v 9 musíme být plně funkční

Ještě pár poznámek k pravidlům soužití:
1. Alkohol až po 17 hodině – především z důvodů bezpečnosti, jezdit ožralý na kole je na pokutu; jezdit ožralý na surfu je o hubu
2. nekouřit v prostoru tábora
3. v noci chodit do tábora odpočívat a spát, ne pařit
4. po 17 hodině nepoužívat erární kola
5. vlastní automobily nechat stát na bezpečném místě mimo tábor (pod jedním stromem), během LVK je nepoužívat

Tak to byla úvodní porce informací. Po krátké přestávce následovaly další. Výklad o základech windsurfingu (co je plovák, plachta, kačena, flosna, skočka, křižování proti větru a další) a softbalu (první, druhá, třetí a domácí meta; nadhazovač, pálkař, autování, fallball, …) Nakonec jsme okoukli rybník a byli vyzkoušeni, jestli opravdu umíme plavat, jak jsme všichni tvrdili. Umíme. A můžeme jít okouknout místní ves, náves, zejména pak hospodu a kiosk v kempu.

20.6.2003 pátek

První ranní nástup, počasí není nic moc. Dozvídáme se, jak jsme rozděleni do družstev, jsou nám představeni šéfové: 1-Mirek, 2-Roman, 3-Karel. Dále program – z pohledu družstva č.1. Počasí nic moc, přesto vyrážíme na kola. Po ujetí slabých 5 kilometrů začíná mžít. Nejsme žádný sračky a tak pokračujeme po hrázích jihočeských rybníků dál. U Rožmberka potkáváme skupinu cyklistů, kteří se choulí pod stromem. Uvědomujeme si, že jsme mokrý jako žáby. Déšť neustává, my to krosíme cesta necesta dál. V Třeboni děláme krátkou pauzu. Dáváme si párek v rohlíku MIX (s kečupem i hořčicí). Prodavač se nám směje, že prý máme dobré blatníky, málem nám dal párky gratis. Vracíme se zpět, několik kilometrů před Slověnicemi přestává pršet. Když to zhodnotím, bylo to krásných mokrých 35 kilometrů. Odpoledne se vyjasňuje. Nejprve trénujeme softbal, potom jdeme surfovat. Fouká silný vítr. Místní borci si to pochvalují a jezdí po hladině jako šílenci, nám to na učení ale moc nesedí. Padáme do vody jako hrušky. Někteří z nás jezdí pro jistotu na kanoích nebo kajacích.

21.6.2003 sobota

Surfujeme, hrajeme nohec a fotbal. Vítr fouká pořád dost, sluníčko svítí, připalujeme se. Odpoledne je na programu cvičný zápas v softbalu, v přestávkách pokoušíme surfy. V kempu se usadili motorkáři. A hned ráno průser. Na louce přistává vrtulník záchranky. Prý někoho trefil šlak nebo se snad pořezali motorovou pilou.

22.6.2003 neděle

Dnes byl na programu celodenní výlet. My jsme jeli na Hlubokou. Po silnici, ale i po lesních cestách, občas pořádně zabahněných, občas jen tak lesem. Přes kořeny, přes šutry, jen ať si ruce a zadek užijou. Jo Hluboká je pěkná, oběd (guláš) dobrej. I když ten vrchní je nějakej divnej. Nejdřív nám dá vybrat mezi gulášem a cmundou, a pak nemá knedlíky navíc… Zpátky už trochu docházejí síly. Ale mohli jsme prý jet klidně víc než těch asi 60 kilometrů. Motorkáři odjeli, zato se v kempu usadilo několik školních výletů. U kiosku se někteří borci pokoušejí o seznámení, popichují učitelky a vůbec kalí. Odjíždí totiž Kárl. Musí do práce, družstvo 3 místo něj dostává Moniku.

23.6.2003 pondělí

Dopoledne je na programu velký softbalový mač. Dostáváme náklep 48:8. Odpoledne tradičně surfování a nohejbal. Vítr se uklidnil, pro změnu nefouká skoro vůbec. Dobrý, alespoň se na surfech udržíme.

24.6.2003 úterý

Další softbalový turnaj, tentokrát proti dvojce. Zase prohráváme, i když už „jen“ 35:10. Odpoledne poslední surfování, vítr je tentokrát akorát, je to boží (Leoši, je to skvělý, lítání do toho nepleť!). Nohejbal vypouštíme, jdeme do kiosku na kafčo. V 7 hodin se scházíme a upřesňujeme si, jak budeme balit, co kdo udělá. Trojka čistí kola a stahuje sítě. Dvojka uklízí surfy. My uklízíme lodě. Jsou to pěkně těžký krávy, máme to od pláže do kempu dost daleko na to, abychom se pořádně pronesli. Chvíli si připadáme jako šerpové, chvíli jako africké nosičky vody.

25.6.2003 středa

Poslední den, už nezbývá nic než zabalit a odjet. Vstáváme tentokrát o hodinu dřív, abychom to stihli. Uklízíme chatky. V 9 přijíždí mikrobus a Avie. Nakládáme stany a lodě. Ty zůstanou ve stodole v Dunajovicích. Kola a zbytek vybavení putují do Prahy. V 11 je hotovo, dobojováno, loučíme se a odjíždíme. Čau