Jeseníky 2004

pátek

Dobrá, již na začátku našeho výletu se vyskytla šmouha. Někdo musel přijít pozdě. Tentokrát přišli všichni včas až na Vláďu. Dokonce i Dan, který se zdál být dopředu největší brzdou. (ještě jednou se ti Dane omlouvám, opravdu hrubě neslušně a strašlivě jsem tě podcnil:-)...)
Nakonec jsme ale vyjeli a jeli ,jeli, jeli, ...jelito... První zastávku jsme udělali na benzínce v Rožmitále, abychom si sdělili první dojmy z cesty případně doladili posez na strojích (poznámka ke strojům - Vláďa: moto Jawa, český výrobek; Láďa+ostatní: plechovka značky Favorit, též český výrobek). V předzvěsti věcí příštích Láďa nemůže nastartovat
další zastávka - u Vltavy - Láďa: "To je hezkej rybník", po chvíli "Nebo je to slepý rameno Vltavy???" - Láďo, byla to Vltava osobně... celý to pozoruje opodálstojící prodavač meruňěk. Asi si o Láďovi a o nás myslí svoje. Nakonec, my si o tom prodavači taky myslíme svoje:-)
další plánovaná zastávka je pod Blaníkem. Jojo, je to ten památný vrch, ve kterém spí nepočítaně rytířů, aby... ale to přece známe. už při samém výstupu bylo o zábavu postaráno. Dole visí cedule - TEST FYZICKÉ VÝKONNOSTI - STOPNĚTE SI ČAS, JAK DLOUHO VÁM BUDE TRVAT VÝSTUP. Tak jsme udělali, nahoře jsme pak zjisitli, že s časy mezi 15 a 17 minutami je nejmladšímu z nás 31 let (Adéla), nejstaršímu pak mnoho mnoho (kolik Sméky? 63?) No a ještě po tomhle výkonu jsme zjistili, že hospoda s rozhlednou má 5 minut zavřeno, akorát jsme přisupěli s křížkem po funuse. To nám ale nevadilo, alespoň jsme slezli všechny šutry v okolí. A že jich nebylo málo. Vyrušili jsme při tom jednu mileneckou dvojici a v Láďovi se probudil pud... jeskyňářsko-horolezecký pud.
Nakonec jsme večer dorazili do kempu v Pavlově (u Ledče nad Sázavou). Tedy navigátoři se vyznamenali, hledali jsme ho asi na 4krát. Ale výsledek stál za to. Malý útulný rodinný kempík s příjemným majitelem, od kterého jsme dostali ještě malou slevu:-)

sobota

Ráno po prubuzení pokračujeme ve směru Jeseníky. Tedy Láďa nemůže nastartovat, celý problém je pouze ve vypínačí, který je vypnutý. Chechtáme se mu všichi, nejvíc Vláďa a netuší, že se mu stane to samé o tři dny později. Cesta - Havlíčkův Brod, Polička, přes Litomyšl, Česká Třebová, Lanškroun, Drozdov
mezitím jsme se stavěli na koupání u rybníka u vesnice Krucemburk. Voda byla příjemně studená, všichni jsme si více nebo méně spálili záda, předvedli jsme se taky jako sportovci. Vodní freesbee (házení si létajícím talířem ve vodě) a badminton stály za to.
Po koupání jsme naplánovali další sportovní výkon - výlez na Devět skal. Láďovi se to líbilo, zase uspokojoval svoje pudy. Dan se Smékym se na úplném vrcholu svěřili, že trpí závratěmi. Cestou dolů Láďa vidí směrovku "rozcestí pod skalou" a chce tam mermomocí jít. Má narozeniny, takže mu děláme radost a jdeme s ním. Skála tam není, ale stálo to za to.
večer dojíždíme do Drozdova - vesnice u Zábřehu, proč tam, porotože tam má sméky Strýca. Láďovy narozeniny slavíme v místní hospůdce, slivovicí (domácí jak jinak) u ohníčku a výletem na Střemšu (nedaleký vrch). Ale to bylo vlastně ve 2 hodiny ráno, takže vlastně už v neděli.

neděle

ráno se probouzíme, balíme, děláme snídani, od strýce máme nachystanou nejaku papů. tedy WC špek - rozumějte vécešpek (pro hotentoty, co nerozumějí tomuto nářečí "vejce a špek")
dnes se z plánů vyklubaly Velké Losiny.
Nejprve termální koupaliště. V jedné větě - vstupné poměrně vysoké, voda teplá, sírová (libě vonící) a vazká. Sluníčko pálilo, když pálilo, jinak se často schovávalo za mraky.
Při parkování jsme zastavili na poněkud diskutabilním místě. No ještě než jsme odešli projel kolem na kole nějaký strejda a povídá: "To jé vaše auto? Tady neparkujté, tady četníci dávají papučé." raději jsme přeparkovali. No když jsme se vraceli, celá řada aut měla nové apartní obutí...

Dále jsme se podívali do zámku. Ježto je vcelku známý a slavný. ... Tedy pocity z něj byly poněkud smíšené, všechno vypadalo tak omšele, navíc veknu se rozpršelo a vevnitř byla tma. Nejlepší na tom je, že v zámku není zavedena elektřina a tam, kde je, nesplňuj normy EU, takže se stejně nesvítí.
Mezitím, co jsme byli v zámku, přestalo pršet a na zbytek deště jsme se schovali do budky u zastávky autobusu. To už bylo pozdní odpoledne, takže jsme se jali hledat kemp. Na Červenohorském sedle sice bylo tábořiště, ale v poněkud jiných parametrech, než jsme si představovali (hlavně bylo nepřístupně moc na kopci), takže jsme hledali ještě jinde, a tak jsme skončili v Lázních Lipová u Jeseníku.

pondělí

Dnes ráno jsme vyjeli brzy. Jednak musíme stihnou nákup v Albertu v Jeseníku a jednak dnes chceme dojít na Praděd.
Výstup začíná na Červenohorském sedle.
Cesta je poklidná (až na tu Tatru plnou dřeva, co se proti nám vyřítila v jedné zatáčce), vede mírně do kopce. Počet lidí houstne, až na úplném vrcholku je lidí jak na Václaváku. Tedy abychom si nepůjčovali názvy z Prahy, použijeme název z Plzně - jak na Americký.
Je docela zima, fouká nepříjemný vítr. Nechápeme a upřímně litujeme "borce" v šortkách a tričkách.
Kromě krásné vyhlídky po okolí (počasí se trochu umoudřilo a na oknech jsou nalepené samoleplky, kde co máme hledat, který kopec, vesnici a tak) máme pár zážitků i jiných.
To si takhle svačíme na lavičce před rozhlednou když v tom přiskočí vedle kluk: "Nepotřebujete něco odnést???" "Ne, díky" "Ale když my hrajeme takovou hru a já za to dostanu body" Dostal celofány od sýra a pecku od broskve a byl spokojený a navíc mu to vyneslo 30 bodů. Jeho taťka ho ale vzápětí dotáhnul, když před zaplněným prostranstvím zazpíval takovou vtipnou písničku... kdybych si jen pamatoval slova (Dal jsem si poliuku, byla v lednici, byla dobrá a už je fuč. V lednici už nikdo nic nemá, už je tam jen smrádek a tma...)

Cestou výtahem dolů z vyhlídky se dáváme do minirozhovoru s panem výtahářem. Dává k dobru tenhle: "V letadle sedí Arab, přijde k němu letuška: Budete si přít k pití pane? Pivo, whisky, jin, fernet, zelená? - Arab: Ne, děkuji, za 20 minut budu řídit letadlo."
Píšeme pohledy, chceme je poslat, ale ta baba u pohlednic nemá známky. A ani nemluví, na dotazy odpovídá jenom kýváním hlavy. Asi "baba przebyteczna" (polsky tchýně:-)).
Cestou zpět z Pradědu se zatahují mračna. Ale my jsme na počasí vyzráli, přeháňku jsme přečkali na chatě Švýcárna nad šálkem čaje.
Dále cestou zpět jdeme po hřebenovce, přidáváme kamínky k mohylám a stavíme vlastní. Jako vždycky když jdeme s Láďou, musíme se zastavit u každého slezitelného a přístupného balvanu.
Na parkovišti pak Vláďa při startování uchlastal svůj stroj, ale řeší to roztlačením, takže pohoda. Cestou dolů v serpentínách se trochu rozvášnil. Bylo to prý bomba, dokonce si prý v jednom náklonu škrtnul botou o silnici.
Zase hledáme kemp. No jo, když se k našim navigátorům přidá mizerné značení, to se pak blbě hledá. Důležité je, že jsme našli - kemp Losinka. Je docela fajn, většina je z něj dokonce unešená. Sice tam nemají kuchyňku, ale co? Sportujeme, hrajeme badminton. Na chvíli musíme přerušit, protože se mezi nás vmotal takový malý roztomiloučký pejsek, co má ocásek jako červíček.
Večer si dáváme pivko, kecáme s hostinskou, dozvídáme se nové drby i zprávy z televize, které nesledujeme, protože nám můžou být ukradené. kecá se s ní dobře, ale pivo točit neumí... Taky hrajeme karty - znáte inidánskou plácačku? pravidla: Rozdělí se všechny karty mezi všechny hráče. Hráči se na karty nedívají. První sejme svrchu kartu a dá ji na stůl. Hraje další - když je na stole karta od 7 do 10, nic se neděje. Když je na stoje spodek, musí ho hráč přebít jednou kartou mezi 7 a 10. Pokud hodí na sůl vyšší kartu hraje dál. Pokud je na stole svršek, musí ho přebít dvěma kartami mezi 7 a 10. Pokud je na stole král, třemi, pokud eso, čtyřmi kartami. Když se to podaří, bere všechny odhozené karty. Pokud se sejdou na sobě dvě stejné výšky karet, bere všechny odhozené karty hráč, který je sebere jako první. Neváhejte, protihráči mají pekelně rychlé reflexy.

úterý

Vstáváme pozdě, všichni jsme nějací rozlámaní a unavení. Nejdříve se stavíme na benzínce, Vláďa tankuje. A pak nemůže nastartovat. Zkoušíme různé procedury, roztlačujeme, všichni kluci si řádně zasportovali. Nic. Po půlhodině se záhada vysvětluje a opravuje. Při tankování si strčil nepatrně do spínače-chcípáku a nevšiml si toho. Jawka startuje na první nakopnutí. Vláďa je za "hvězdu". Jedeme.
Cestou malá přeháňka, kvůli motocyklistovi děláme neplánovanou zastávku.
Po poledni dojíždíme do Karlova a vydáváme se k magickému kamennému srdci. No tedy moc nefunguje, nic moc necítíme, nedobíjí ani nás ani naše mobily. Láďa, Dan a Adéla usínají na kamenech s brablenci.
Vyhlédli jsme si zříceninu u Vrbna pod Pradědem. Ptáme se na cestu, nejprve nám radí Slovenka, co nás zve na pivo. Pak i jeden pán. Trochu si povídáme, když zjistí, že jsme z Plzně, zve nás do garáže. Hádejte, co mu visí na stěně!... obraz historické mapy jistého západočeského města. Tenhle chlap bydlel v Liliovce, na pivo chodil do Jalty a podobně. Velmi zajímavé, potkat na opačném konci někoho takového...
Oba rádcové se shodují, že na zřícenínách není nic vidět. Tak se vydáváme jenom na vyhlídku do kopce. Prší. Vracíme se. Sméky rozbil deštník. Asi vzteky.
Jedem směrem k domovu, ale jenom kousek, je pozdě a nad Jeseníky leje jako z konve. To se líbí hlavně motorkářovi. Je mu zima a fouká mu do kolen, cáká na něj voda. Není nad příjemné osvěžení po parném dni... Od Rýmařova ale je sucho, takže motorkář ještě cestou částečně osychá.
Den končíme v kempu u Mohelnice. Sedíme v kuchyňce, baštíme instantní polívky a nudle. Sméky se něčemu tlemí a není k utišení. Tedy něčemu, někdo dal k dobru poznámku ze žákovské. Sice ne svojí, ale to nevadí: "Lítá po třídě a zvrací při tom židličky."

středa

Náš předposlední den, pojedem směrem na Plzeň, ale předtím si to ještě pořádně užijeme. Vyjeli jsme na Bouzov, tedy řeknu Vám, moc pěkný hrad a ani ne moc velký. Obešli jsme ho kolem hradeb. Trochu o Bouzově z historie: to, jak dnes vypadá, je zásluha Řádu německých rytířů. Ti si z něj udělali reprezentativní sídlo. Někdy v 19.století si hrad nechali přestavět v gotickém stylu. Takže všechno je krásně nové a propradované, ale vypadá to starobyle. Jednoduše lepší než gotický originál. Ten architekt se tam ale vyřádil.
Ježto je poledne, máme hlad. Protože máme hlad, jdeme se najíst do restaurace. No vynikající je slabé slovo. A navíc ty zmrzlinové poháry. Třeba Vláďův Pohár od Yettiho (pro děti s lentilkami). Idylku nám jenom chvíli kazí harašící hlimatizace zásobovacího auta. Proč musel přivést mraženou mrkev zrovna když my obědváme??? No nic, budeme pokračovat dál. Kousek od Bouzova leží obec Javoříčko. kromě toho, že v ní na konci války postříleli SSáci 38 mužů a chlapců, proto je přirovnávána k Lidicím, jsou u ní také moc zajímavé jeskyně. My jsme si v jeskyních vybrali dlouhou trasu. A věřte, že bylo na co se koukat. I když někteří jiní návštěvníci říkali, že v druhé části "už stejně nic není". Zbylo nás tam jen nás 5 a kluk s holkou. Průvodkyně se trochu rozpovídala a bylo to fajn. A kdybyste jen slyšeli ty názvy krápníků (ten shora je stalaktit, sdola stalagnit, spojený je stalagnát) - šlehačka, polárkový dort, javoříčská mrkev... to by se vám hned začaly sbíhat sliny...
Ale to už musíme opravdu vyrazit směrem k domovu. Nakupujeme (naposledy) v Boskovicích, v Novém Městě na Moravě si užíváme objížďky, kdy musíme jet dlouho za kamionem. Aź dorážíme do kempu Sykovec. tady jsme si postavili stan na zřejmě blbém místě, protože nás nějací kempaři jemně upozorňují, že ta hezká travička už nepatří kempu, ale rekreačnímu zařízení těsně vedle. No nic, stěhujeme stany a nadáváme, že by tam alespoň cedulku mohli mít. Večer pořádáme plenární zasedání místního JZD, békáme společně s ttrempíky, co jsou v kempu taky (první opravdu obsazený kemp na naší cestě). Nakonec pohádku na dobrou noc:

O PRINCI, KTERÉMU VYROSTL Z PUPÍKU ŠROUBEK
Byli král a královna, kterým se jednoho krásného dne narodil syn. Nad kolébkou stály tři sudičky, které mu věštily. Přišla první:"Budeš mít krásný a spokojený život, ale až dorosteš věku 17 let, vyroste ti z pupíku šroubek." Pak věštila druhá: "Ano, je to tak. Budeš mít krásný a spokojený život, ale až dorosteš věku 17 let, vyroste ti z pupíku šroubek." A nakonec i třetí druhá: "Ano, je to tak. Budeš mít krásný a spokojený život, ale až dorosteš věku 17 let, vyroste ti z pupíku šroubek." Inu, princ rostl jako z vody, měl opravdu krásný a spokojený život. Ale jakmile dosáhl 17 let, opravdu mu vyrostl z pupíku šroubek. Král i královna z toho byli nešťastní, celé království nechali ověštet černými prapory. Pozvali na hrad několikero mudrců a doktorů, ale žádný si se šroubkem nedokázal poradit. Až jednoho dne zaklepala na brány hradu princezna matička. Přišla k princi, uchopila šroubek...a vyšroubovala ho. A princi upadla prdel...

Adéla by to okomentovala:"Sjandičky, sjandičky."

čtvrtek

Hned po ránu se o vzrušení postaral jeden spolukempař. Nějací šikulové mu vykradli auto. Ale jak!!! Vysadili přední okno a tím otvorem se dostali dovnitř. Přijela policie, chlapík sejmul ze skla otisky prstů a bylo to. Upřímně, jsme v tom nevinně. Alespoň myslím.
My jsme se zatím připravili na cestu. Sbalili stany a odjeli. A jeli jsme a jeli, občas se naše dvě vozidla nadháněla, navigátoři zase trochu bloudili. Ale ve 2 hodiny už jsme byli v Mačkově. Našem poutním místě. Kubu jsme vytáhli z práce, jeli se s ním vykoupat a snědli bublaninu, kteru upekal jeho babička. Nakonec jsme urazili posledních 60 kilometrů domů (z celkových asi 250), pravda trochu podivně, díky uzavírkám na silnici, ale přeci jsme dojeli. A u Adély v 5:05 se náš slavný vlet skončil. Bye Bye