Jižní a západní Čechy

7.7.2003 pondělí

Jěště nákup v Blatné, abychom do zítřka nevyhladověli, a jedeme na Budějovice... Přistáváme u náměstí. Adéla se s námi loučí, my se jdeme podívat kolem. Posedíme v hospůdce u řeky na pivo a kolu (řidiči). Prootže už je docela pozdě (asi 9:30 večer), jedeme hledat kemp. Jeden takový je přímo v Budějovicích - Smrčina. Na to, že je začátek prázdnin je tam velmi volno (a jak zjistíme zítra, i jinde je volno), což je docela divný. Doteď sice nebylo pěkný počasí, ale od včerejška to vypadá slibně, dneska taky sluníčko...

Navečer večeříme a plánujeme cestu na zítřek.

8.7.2003 úterý

vstáváme po osmé, v 10 jsme konečně připraveni odjet za novými dobrodružstvími. Není mi nejlíp, bolí mě trochu hlava. Taky první noc pod stanem není úpně ideální, musím si zvykat. Naštěstí paralen pomáhá, ale i tak to celé dopoledne není ono. Vyzvedáváme Adélu, která se nechala umluvit, že s námi pojede na Hlubokou. Tak tedy Hluboká. To se snad ani nemusí popisovat, byli jsme uvnitř. Po zmrzce odjíždíme, nadobro vysazujeme Adélu. Vyrážíme směr Krumlov. Kousek za městem mi dochází benzín, tak děláme neplánovanou zastávku u benzínky. S plnou nádrží můžeme pokračovat dál.

V Krumlově nemůžeme najít parkování, ale i to se řeší. Jenom já jsem si při zamykání kola u motorky popálil ruku o výfuk. Chceme poobědvat. Dan už od včerejška slibuje nějakou výtečnou a zapadlou hospůdku. Jenže ji nemůže najít... Procházíme tedy celý Krumlov. Na oblíbené šlajsně je spousta vodáků (a taky několik opálených bohatě tvarovaných vodaček). Poměrně unavení a hladoví spočíváme na terase jakési restaurace u Vltavy. Stačil nám pohled do ceníku, abychom slevili z oběda na jedinný džusík. Vracíme se zpět. Cestou potkáváme zapadlou lidovou hospůdku, kde vaří smažák za 5 pětek, kde je hospodský permanentně pod parou a dělá vtípky. Dokonce nám popřál i šťastnou cestu.

Vyrážíme na Lipno, kde chceme přespat. Jěště nezbytný nákup a už se staví stany. Stihli jsme i okusit vodu v přehradě. Je jí málo, tak 1,5 metru pod normál. Večer opékáme buřty (poté, co jsme byli upozorněni, že na pláži bychom mohli mít problémy, tak děláme oheň na méně poetickém místě mezi stromy), popíjíme pivko, usínáme.

9.7.2003 středa

Dnes splníme Láďovi sen. Půjdeme s ním na Plechý. Dojeli jsme do Nové Pece. Mají tam na konci vsi konzum, kde mají rohlíčky obzvláště vypečené:-) a parkoviště, tedy spíš plácek, kde se dá odstavit vůz, jenže placený:-( Cestoou podél Schvarzemberského kanálu, podél Plešného jezera stoupáním do kopce přes Stiftrův pomník zdoláváme vrchol. Chceme se podívat na Trojmezí, ale narážíme na celníky (že by tady, na kopci střežili hranici?), a bez pasu se dál nedostaneme. Slézáme dolů. Na Plešném jezeře je už lidí jak na Václaváku (2 hodiny odpoledne). Jdeme dál. Zastvujeme se na velkých balvanech v kamenním moři. Láďa pořád někudy prolézá, vlézá, vylézá - navrhuji mu přezdívku "Jeskyňář". Vracíme se, poslední 4 kilometry si hvízdáme do kroku a prospěvujeme oblíbené songy z dechovky. Má to nevídané účinky - při svěžím tempu prakticky bez únavy a v dobré náladě dorážíme na parkoviště.

Obloha se zatahuje a my vyrážíme směrem domů - vlastně směrem na Střelské Hoštice. Tam je na táboře Danův brácha a prý nám zajistí přespání u nich. Cestou začíná pršet. Na motorce jsem jako vodník. Vršek těla je v klidu. Tím spíš, že jsem si vzal moira tričko, které hřeje, i když je mokré. Zato nohy - alespoň, že mám tátovy kanady. Jinak džíny jsou promočené po prvních kilometrech. Nejhůř jsou na tom kolena. Mokré a jěště do nich fouká. Příště to budu muset vychytat líp. Naštěstí někde u Vimperka přestává pršet a i sluníčko vylézá. Ale těsně než dojedem do cíle, spouští se prudká přeháňka. ajá už byl skoro suchý!

Potkáváme se s Danovým bráchou, ubytováváme se, večeříme, hrajeme fotbal a pingpong. Večer si sedneme u pivka, vysprchujeme se a půjdeme si lehnout. Smékymu není moc dobře, jde spát dřív.

10.7.2003 čtvrtek

Náš poslední den. Ráno se probouzíme svěží. Dopoledne hrají v táboře turnaje ve volejbalu a softbalu. Dana dokonce draftovali jako hráče. A i na mě s Láďou se nakonec dostalo. Sehráli jsme to důstojně. Před obědem odjížíme. Láďa mezitím dostal smsku, ať se staví na chatě v Nekvasovech. Tam nás vítají rodiče a babi s dědou (všichni Láďovi:-)) a co by to bylo z anáštěvu, abychom nedostali najíst a napít:-) Jěště jsme seznámeni se sbírkou mopedů a motocyklů. Po druhé hodině odjíždíme do Plzně. cestou jede hodně aut, takže zatímco celou cestu jsme se drželi víceméně pohormadě, tak teď namě musí Láďovo táta čekat. Holt nejsem tak dravý motorkář, abychj předjížděl v zatáčkách, mezi protijedoucími kamiony a podobně. Taky jsme potkali jednu brzdu - červený Tranzit s přetíženým vozíkem za sebou. Jel 40 a vozík mu plaval z jedné strany na stranu. Hrůza! Nakonec se po chvíli chaosu potkáváme v Plzni, vracíme si navzájem věci a vyrovnáváme účty.