Pátek, 1. únor 2002
Kategorie Literární omyly
Komentáře (0) Když se řekne kolová, leckoho napadne, že se mluví o nějakém sportu, který má něco společného s jízdními koly. Někomu se pak vybaví pojem „bratři Pospíšilové“. No jo, jenže co je to vlastně ta kolo…, kolo–co? KolováKdyž se řekne kolová, leckoho napadne, že se mluví o nějakém sportu, který má něco společného s jízdními koly. Někomu se pak vybaví pojem „bratři Pospíšilové“. No jo, jenže co je to vlastně ta kolo…, kolo–co? Pokud chci někomu rychle vysvětlit, co je kolová a jak se hraje, říkám: „Víš, to je takovej fotbal na kolech.“ Pravdou je, že kolová má s fotbalem společný pouze míč a dvě branky. Kolovou nehrají početná družstva, ale pouze dvě dvojice proti sobě. Cílem hry je vsítit pokud možno co nejvíce branek (a co nejméně jich dostat). Prostředky jsou jednoduché – míč, kolo, spoluhráč; překážky také – 2 protihráči a vlastní omezenost. Do míče se nekope ani se nebere do ruky, míč se smí odehrát pouze předním kolem, zadním kolem či jinou částí kola. Kdo přitom spadne (stačí šlápnout na zem), musí spěchat za vlastní bránu, aby se mohl co nejdříve vrátit do hry. Kolo. Pokud byste si chtěli zahrát kolovou na svém horském kole, asi by vám to moc nešlo. Kolo na kolovou musí mít šlapky a zadní kolo spojené stálým převodem. Při kolové se totiž nejezdí jen popředu, nýbrž se často stojí (brankář musí umět bez držení řidítek), někdy se dokonce i couvá, což si lze s klasickou volnoběžkou jen stěží představit. Další konstrukční změny jsou v rámu. Sedlo nesměřuje vzhůru, ale dozadu. Sedlo vzhůru by vadilo při mnoha manévrech a kromě toho se stejně hraje vstoje, takže sedlo ani většinou není potřeba. Pak jsou změněna řidítka, která pro změnu vzhůru směřují. Hráč se do nich tak může opřít a nadzvednout tak vysoko zadní kolo; takto upravená řidítka jsou také nezbytná pro to, aby mohl hráč udělit míči velkou rychlost a požadovaný směr. O různé poskoky, výskoky, přískoky a trhy není při kolové nouze a těm musí být přizpůsobena i kola a řetěz. Řetěz je silnější a masivnější než obvykle a v kolech se používají zesílené dráty, dvojité ráfky a místo obyčejné duše s pláštěm galuska. Přes to všechno se stále dá mluvit o jízdním kole, ba co víc, ono to jako jízdní kolo skutečně vypadá. Kolová se hraje na hřišti o délce 14 a šířce 12 metrů, což je zhruba čtvrtina rozlohy hřiště na házenou. Branky mají rozměr čtverce 2 x 2 metry a před nimi je nakreslené brankoviště – půlkruh s poloměrem 4 metry. Pak se na hřišti nachází několik důležitých bodů, „puntíků“ – v každém rohu hřiště jeden, odkud se rozehrávají auty a rohy, uprostřed hřiště jeden, ze kterého se rozehrává hra, a před každou bránou jeden ve vzdálenosti 4 metry, mezi hráči obzvláště oblíbený – tzv. „čtyřka“, odkud se střílí penalty. Hřiště je po stranách ohrazeno 30 cm vysokými mantinely. Ty mohou hráči využít při hře, ale když je přestřelí, rozehrávají protihráči aut z místa přeletu míče nad mantinelem. Protihráči také rozehrávají aut, pokud hráč vystřelí míč za úroveň soupeřovy branky, pak se rozehrává z nejbližšího rohového puntíku. Pokud však hráč střelí míč za svoji branku, rozehrávají protihráči roh, zase z nejbližšího puntíku. Úlohy hráčů jsou jednoduché. Brankář podporuje útočníka v útoku, zároveň hlídá, aby se přes jeho brankovou čáru nedostala ani myš, natož balón. Útočník se snaží vsítit gól, případně přihrává brankáři, pokud se brankář nachází v lepší střelecké pozici, a také kazí protihráčům rozehrávku a vůbec je otravuje. Samotná hra se hraje na dva poločasy o délce 5 minut (žáci a dorost) nebo 10 minut (muži) hrubého času. V kolové vystupuje rozhodčí jako v mnoha jiných sportech. Ten zahajuje hru prvním hvizdem. A pak už to lítá. Sem, tam, přihrávka, gól, znovu, faul, trest. To víte, ani hráči kolové nejsou dokonalí a občas se prohřeší proti pravidlům. To pak rozhodčí pískne buď trest (za hraní po spadnutí z kola, za šlápnutí na míč), nebo penaltu (za trest v brankovišti,…), případně může vytáhnout žlutou nebo i červenou kartu za zvláště nevybíravé zákroky. Trest znamená, že z místa prohřešku rozehrávají hru protihráči. Ačkoliv je kolová komorní sport, kterému se věnuje jen hrstka lidí, má v Česku poměrně velkou tradici a bohatou historii a to i v Plzni. Již zmiňovaní bratři Pospíšilové z Brna byli v 70. a 80.letech 20.století absolutními mistry republiky i světa. Na republikové úrovni byla hned po nich dlouhou dobu druhá dvojice Houdek – Kydlíček z Plzně. V současné době sice úroveň kolové v Plzni poněkud upadá, nicméně reprezentanti České republiky se na světových kláních stále pravidelně umísťují mezi prvními pěti nejlepšími. Přidat komentář
|
AnketaCyklisté ve městě jsou
Archivy Výběr jazykaKategorieTrvalé odkazyOdkazy z příspěvkuRychlé hledáníSdílení webloguMůj osobní kalendářGMap |
Vytvořeno pomocí s9y - Design by Vláďa Ajgl podle Carl Galloway contest template