Kulturní zážitek

Chci se trošku rozepsat o svém spolužákovi z gymplu Kájovi, který se teď věnuje studiu zpěvu na Pražské konzervatoři. To, že umí krásně zpívat, ví už dávno kdekdo. Ovšem spolu se svými nynějšími spolužáky se pouští do akcí, které stojí zato vynést na světlo.

Včera jsem byl v kině. V Palace Cinemas na příkopech. Na filmu. To by by blbej neřekl. Jenže to nebyl jen tak ledajaký film. Byl to totiž filmový muzikál studentů pěvecké konzervatoře, taneční konzervatoře a HAMU. Jmenuje se to Petr a Lucie (pro ty z vás, kteří si nemohou vzpomenout, předlohu napsal Romain Roland). Cena byla studentská, celých 79 korun českých. Délka o něco kratší, 50 minut. Účast na multikino neskutečná, vyprodáno do posledního místečka. Aby ne, když to byla premiéra.

Samotný muzikál po řemeslné stránce a co se pěveckých i tanečních výkonů týče byl jedním slovem vynikající. Takže pokud budu něco vytýkat (a já budu, to bych se o tom dopředu nezmiňoval), tak to vychází pouze z mých pocitů a případně přílišných očekávání. Jak bych to řekl, bylo to na mě až příliš umělecké, trochu jsem čekal příběh, více mluveného slova. Ale žánr je muzikál, tak nevadí, když se jen zpívá. Druhá věc, která mě moc nepotěšila, byly texty písní. Představoval jsem si vybroušené verše s drobnými jazykovými hrátkami. Místo toho jsem slyšel víceméně banální milostné písničky. Ale také nevadí, o čem jiném by měly být písničky v milostném románu, že? O rekordech z Guinessovky asi ne...

V každém případě za tím musela být spousta práce. Když uvážím, že to vznikalo ani ne rok, tak musím obdivně sejmout klobouk dolů. Zvlášť Pavel Trojan jr. je blázen. jinak to nemůžu říci. V titulcích byl u režie, střihnul si hlavní roli Petra, složil hudbu a určitě dělal i producenta.

Ale vy určitě netrpělivě čekáte na děj... První světová válka je v plném proudu. Muži umírají na obou stranách. Další a další muži jsou verbováni do armády, aby dál umírali. A v téhle době potká náhodou Petr na pařížském bulváru Lucii. Oba jsou mladí, ale již poznamenaní válkou. Lucie to má o to těžší, že otce nemá a vztahy s matkou jsou více než chladné. Protlouká se světem malováním mizerných replik obrazů známých mistrů. S Petrem se do sebe okamžitě zamilují. Pohádka ale netrvá dlouho, při jedné z procházek Paříží je zastihne nálet, před kterým se běží schovat do kostela. Špatná volba, kostel je zasažen a milenci umírají v objetí pod sesunutými sutinami.
Studenti konzervatoře si dovolili malé odlehčení, když příběh pojali jako realityshow. V příběhu je tolik typické přepínání mezi děním tam a v televizi. Včetně ješitného, narcistického a směšného moderátora (Kájo, skvěle jsi to zahrál;-))

O jiných akcích pražské konzervatoře někdy příště. Několik jsem jich zařadil do kalendáře akcí. Budete-li mít čas, běžte se podívat, stojí to zato.