Někdy se vám stane, že najednou vidíte něco, co vám do okolí nějak nepatří. Mně se to stalo nedávno cestou ze školy.
Jedu takhle autobusem na sídliště na okraj Prahy. Houpu se na tyči, hlavou se mi honí nesmrtelnost švába, pohled upřený do blba. Jak autobus projíždí kolem křoví, tak si najednou všimnu podezřelého pohybu. Křoví se nehýbalo, a i kdyby, nebylo by na tom nic divného. Křoví je po Praze dost a dost. Jenže v tom křoví se pohybovalo něco, co připomínalo docela statnou drůbež. Nejdřív jsem si myslel, že už mám halucinace. Ono by se nebylo co divit, po šestihodinové přednášce by měl halucinace i přednášející. Jenže o dvacet metrů dál šustily křovím dva další docela podobné exempláře. Jak jsem byl posléze mamkou poučen, byla to nejspíš bažantí samička a ne koroptev, jak jsem si původně myslel. Hnědý tělo, dlouhý pera dozadu, krátký nožičky, šustilo to křovím. U čtyřproudé silnice, ve svahu, v křoví plném igelitových sáčků a odpadků. Samotného by mě zajímalo, jaké štěstí tam ti ptáci hledali. Jsou to ale věci, co?
Vláďa
Spřátelené blogy
