Znám jednoho člověka.
Mohl mít spousty přátel. Znám několik lidí, kteří jsou i mými přáteli
a kteří by mu za to opravdu stáli. Ale jakmile se s ním někdo z nich
chtěl více spřátelit, rychle zjistil, že on má divnou představu přátelích.
Na
vzhledu mu sice moc nezáleží, i když je pravda, že k lidem, kteří svůj
zevnějšek zanedbávají, cítí podstatně méně sympatií než k ostatním.
Jinak je mu v podstatě jedno, jak kdo vypadá. Přísnost měřítka se
ale rázně otočí, jde-li o charakter. Přítel je dokonalý člověk. Věrný,
oddaný a poslušný jako pes, zároveň však dostatečně samostatný, aby se
postaral sám o sebe. Také musí být přiměřeně inteligentní a zkušený,
aby dokázal vždy dobře poradit. (Chyby se odpouštějí jen ve zcela výjimečných
případech.) Přítel je ten, kdo bez odmlouvání přiběhne na pomoc, byť by
byly dvě hodiny ráno. Přítel chodí na schůzky včas. Dochvilnost je výsadou
králů, a proto zapomeňte na akademickou čtvrthodinku. Přítel je ten, kdo
vymýšlí zábavu a kdo ji realizuje. Onen člověk se pak s chutí přidává.
V případě průšvihu bere přítel velkoryse všechno na sebe. Pomoc či
radu chce jen tehdy, je-li si jist, že mu může být lehce poskytnuta. Přítel
není podezíravý, věří druhému a spoléhá se na něj. Ochotně poskytne
své věci. Rád půjčí i peníze, chce je vrátit, ale nepřiráží si úroky
a dobu splácení si taktéž neurčuje.Přítel odpouští druhému jeho drobné
nedostatky a výpadky…
A
právě posledně zmíněná věc je základem přátelství. Bezpodmínečně
musí být vlastní oběma stranám, protože neexistuje dokonalý člověk.
Ten, kdo toho není schopen a kdo si proto hledá přítele bez chyby, zůstává
bez přátel.
Spřátelené blogy
