Condom

První večer

Tohle byl po měsíci na stáži první větší výlet do společnosti. A přiznávám, pátek jsem si moc neužíval. Už v autobuse jsem přemýšlel: "Co tu proboha dělám? Vždyť já bych chtěl být někde jinde. A ne mezi dobytkem, co si ožere držku už v autobuse." A ani rušný večer na náměstí v předvečer festivalu to nezvrátil. I když bylo město nádherně osvětlené a všude byla spousta slavících lidí. A nebo možná právě proto. S fanfárou jsme ten večer nehráli, a tak se všichni fanfaróni rozprchly jako když do nich střelí.

Alexovy magické vlasy

Já nakonec zůstal jen ve dvou s Alexem. On má na hlavě takový afro. Přírodní. Prostě od přírody se u kroutí vlasy a vytváří mu na hlavě takovej květák. A ono to lidi přitahuje. Jak se připicnou, a že takových bylo s postupujícím večerem víc a víc, tak mají potřebu si sáhnout, zatahat, vyfotit se, přinejmenším se zeptat, jestli jsou ty vlasy opravdu pravý. No a Alex povahou nijak velký extrovert to nese spíš nelibě. Od útrpného "tak já se teda s vámi vyfotím" až po "dejte mi pokoj!".

Ospalá sobota a bláznivá nedělní noc

V sobotu jako mávnutím kouzelného proutku se mi nálada vylepšila. Teda po ránu byla spíš utlumená. Ostatně na fotkách je vidět, že dokud jsme po obědě nezačali hrát, tak byla atmosféra hodně ospalá. No a jak se začlo hrát, tak to šla nálada nahoru. To já hraju rád:-) Jak to vypadalo, to lze těžko popsat slovy. To se musí zažít. Jako že to bylo příjemný:-) Pochodovali jsme po městě, každou chvíli jsme se někde zastavili, abychom zahráli jednu dvě skladby. A pokračovali jsme dál. Občas si člověk odskočil ke stánku, tam vyměnil barevný nafasovaný lísteček za pivo, a pokračovalo se dál. Točili jsme se teda pořád kolem kláštera v centru města. On Condom není nijak velký, takže centrum klem kláštera je vlastně celé město:-) A takhle jsme pokračovali dlouho do noci. Poslední vytrvalci (mezi kterými už jsem nebyl) hráli až do půl šesté ráno. Totiž součástí festivalu v Condomu je i několik soutěží. A {slovo} pravidelně aspiruje na "Zlatou lunu", cenu pro nejlepší baviče noci (rozuměji Ti, co vydrží hrát proklatě dlouho).

Soutěžní neděle

Soutěží bylo několik. O nejlepší vlastní skladbu (zúčastnili jsme se, na bednu jsme nedosáhli), o nejlepší místní kapelu (neúčastnili jsme se, nejsme místní), o nejlepší dorosteneckou kapelu (neúčastnili jsme se, nejsme dorost:-) ), o nejlépe hrající kapelu (účastnili jsme se, po noci jsme nemohli skončit lépe než někde v poli), o nejlepší noční kapelu (tvrdě jsme zapracovali, viz. předchozí odstavec, a získali jsme druhé místo) o celkově nejlepší kapelu (stříbrná luna na to nestačila). Moderátor fanfáru ze Supaera z minulých let důvěrně zná. Však už v Condomu bylo {slovo} po čtrnácté. Každou chvíli si z nás utahoval: "Podívejte na ně! Ještě v pět ráno tu hráli, teď je jedenáct a oni už hrají zase!" Případně když se z davu, který byl promíchaný s muzikanty, ozvalo nějaké skandování: "No jo, my víme, že jste tady, Los Soupaeros:-)" A ani to skandování nemuselo být od nás. Pravda, většinou bylo .

Video