CNESí drobnosti

Restaurace

Tak první věc, která je v CNESu bezmála geniální je závodní jídelna. Tedy na to se snad ani pojem závodní jídelna nehodí. Kvalitou se to spíš řadí k restauraci. Člověk má na výběr ze dvou jídel plus jednoho dietního. Ovšem jejich kvalita prakticky nikdy nezklame. Ta jídla mají jak vzhled, tak chuť. Tedy Francouzi mají podivnej zvyk vyžívat se v krvavém masu, takže jakmile je nějaká flákota vcelku, tak je málokdy pořádně propečená. Ale to nevadí, na to jsem si zvyknul, má to něco do sebe. Když tedy člověk nemyslí na různý salmonely a boubele. Na co jsem si nezvykl, je obliba restaurace CNESu v celeru. Ten já vážně nerad. Jenže oni ho umí tak dobře zakomponovat, že si ho člověk všimne, až když ho má na talíři. Takhle se mi podařilo mnohokrát si nechat nandat slibně vypadající zeleninu, která po bližším prozkoumání byla z celerových stonků. Nebo celerová kaše. Na první pohled k nerozeznání od bramborové. Možná vypadá i líp. O to větší bylo moje zklamání, když jsem nabral první sousto.

K hlavnímu jídlu si člověk může vybrat tři kousky předkrmů, dezertů, ovoce, zmrzliny. To celé za krásných 2,5€ (strava zaměstnavatelem dotovaná). Tak abyste věděli, jak si obědvám, tak z předkrmů je na výběr tak odhadem z deseti druhů, zelenina, saláty, melouny, těstoviny, škebličky, houby, co si kdo přeje. Stejně tak dezertů je skoro nepočítaně - koláče, zmrzliny (pravé, poctivé, tak černou čokoládovou zmrzlinu s kousky čokolády jsem nikde jinde nejedl), ovoce, přesnídávky, jogurty, sýry (normálně asi 7 druhů, včetně kozího). K tomu si člověk může natočit od vody (zdarma) přes džusy až po pivo nebo víno.

Občas se pořádají tématické dny. To pak jsou k výběru jídla regionální, mořská, nebo třeba ruská kuchyně (po francouzsku ).

Prostě restaurace je báječná. Však taky je to ně spoustě zaměstnanců CNESu vidět:-) Člověk si musí dávat sakra pozor, aby se nepřecpával, fakt to svádí. Stejně se mi za tři měsíce na stáži podařilo nějaké to kilo přibrat.

Marťanský terén

Po obědě obvykle nechodíváme rovnou zpátky do kanceláře, ale obvykle ještě chvíli u kafíčka klábosíme před restaurací. A někdy taky objevujeme skrytá zákoutí areálu. Před měsícem jsme takhle objevili zkušební marťanský povrch. Souřadnice u příspěvku vedou přímo do je ho středu. To je plocha velikosti hřiště na házenou, na kterou je navezená spousta štěrku z lehoučkého lávového kamene, a kde je uděláno pár kopečků a pár větších šutrů. A na tom se zkouší marťanské vozítko. Jednou jsme ho i viděli, pravda jen stát, technici byli asi zrovna na obědě. Tak jsme se s ním fotili, já bohužel neměl foťák. Ale hotový stážisti na Marsu Teda s drobnými faktickými chybami. Třeba jako že na Marsu neroste ve štěrku zelený pozemský plevel

Kachničky

A na závěr pár fotek, co se v CNESu taky nenajde. Různý kavky, který posedávají na stromech nebo se plácají na trávníku, to je normálka. Ale kachničky, ty mně překvapily. To jsem je musel hned vyfotit. Nechtěly se nechat, trochu jsem je musel nahánět.

Kachny v CNESu

Kachny v CNESu

Kachny v CNESu