Jak jsem dělal časopis

Nejdřív drobné představení, o co vlastně jde. Časopis Středník je časopis studentů {slovo}, je to čistě studentská akce, tzn. že do něj píší i jej tvoří pouze studenti. Časopis je to poměrně nový, vychází teprve od loňského září. Za tu dobu už stihl odrůst některým svým plenkám, ale stále se mění, všichni, kteří se v něm realizují, na sobě stále pracují a odstraňují další a další chyby. Na to, jak nám to jde, se můžete podívat na stránkách http://www.strednik.cz.

Můj vztah ke Středníku je niterný, neboť se považuji za jednoho z jeho nechci říci otců, ale řekněme, že jsem jeho kmotr. Jsem s ním už od začátku a to, jak vypadá dnes, je z velké části i moje zásluha. Zní to nabubřele. A taky to nabubřelé je, ale těžko být u vlastního kmotřence objektivní. Stalo se to tak, že jsem byl v pravý čas na pravém místě. Tedy že jsem ve správnou chvíli poznal taťku - šéfredaktora Kubu.

Co vlastně dělám já? Sázím. Ne mrkev. Sázet časopis znamená rozhodnout, kde bude text, v kolika sloupečcích, kde bude fotka. Udělat to tak, aby nikde nebylo volné místo a zároveň aby nic nechybělo. Často je to docela fuška. Zvlášť protože sazba je poslední krok, a protože redaktoři svoje články dodávají na poslední chvíli, tak je na ní pokaždé zatraceně málo času.

Stejně tomu bylo i u posledního čísla. Navíc se rozrostl rozsah z 24 stran o 8 na 32. Tedy nejnovější Středník je pořádný tlusťoch. Dalo to zabrat, šidil jsem spánek jako vždycky. Ale během uplynulých pár dní už jsem se stihl dospat a můžu se těšit z povedeného dílka:-) Nechci přehánět, ale poslední číslo je opravdu nejlepší ze všech dosavadních. Nu podívejte se sami!