Sobota, 13. květen 2006
Kategorie Deníček
Komentáře (0) Světový šampionát. Hala plná sportovců. Všude plno televizních kamer mezi kterými se proplétají fotoreportéři, aby ulovili co nejlepší snímek. Reportéři zpovídají sportovce i celebrity. A ke svému pokusu se připravuje další borec. Křídla z papíru
Světový šampionát. Hala plná sportovců. Všude plno televizních kamer mezi kterými se proplétají fotoreportéři, aby ulovili co nejlepší snímek. Reportéři zpovídají sportovce i celebrity. A ke svému pokusu se připravuje další borec.
Žádá si u publika ještě větší aplaus. Potřebuje tu správnou kulisu k tomu, aby se mohl plně zkoncentrovat na svůj výkon. Chvíle plná soustředění. Sportovec a jeho náčiní jedno tělo jsou. Technika je veledůležitá, stačí jediný špatný pohyb a místo stupňů vítězů zbudou jen slzy poražených. Okamžik pravdy přichází. Nápřah, švih, sportovec hází, hala šílí… O kterém sportu se tu vlastně mluví? Petanque, hod oštěpem nebo snad hod diskem? Nikoliv, jedná se o papírové vlašťovky. Nevěříte, že něco tak bláznivého jako je mistrovství světa v házení papírových vlašťovek může vůbec existovat? Měli byste! Jedno takové proběhlo první květnový víkend a Student/Středník byl u toho. Historicky první mistrovství světa v házení papírových vlašťovek proběhlo pod taktovkou firmy RedBull, která vše zorganizovala, ve dnech 5.5. – 6.5.2006 v rakouském Salzburgu. Moderní prosklenou halu Hangáru 7 na salzburském letišti v tu dobu zaplnilo bezmála pět stovek soutěžících (vysokoškolských studentů, to byla jedna z podmínek soutěže) a členů jejich podpůrných týmů ze 49 států celého světa od Venezuely a Jihoafrické republiky po Českou republiku. Toto mistrovství bylo vyvrcholením národních kvalifikací, které proběhly v uplynulých měsících. Soutěžilo se ve třech disciplínách, které si nyní blíže představíme. Největší vzdálenost„Kolik tak může uletět papírová vlašťovka?“ napadne obyčejného smrtelníka. A ten si záhy odpoví, že zpravidla jednu školní třídu, a pak narazí do stěny. A pokud není let omezen stěnou, je bezvětří, prostě ideální podmínky? Tak v tom případě 39,5m, které hodil Chorvat Jovica Kozlica. Ale pokud budete chtít překonat světový rekord, tak musíte hodit ještě o dobrých dvacet metrů dál. Vaše šipka přitom musí být složena z papíru velikosti A4 o gramáži 80g/m2, bez lepení, stříhání a trhání. Jsou na to přísná pravidla, kompletní znění je k dispozici na oficiálním webu akce. Jestli chcete poradit, tak zapomeňte na velké široké vlašťovky. Nejlépe létají malé těžké šipky, které dobře drží směr. Velké šipky s velkými křídly se po dvaceti metrech otočí kolem podélné osy, po čemž následuje okamžité tvrdé přistání. A ještě jedna rada k technice hodu - házejte technikou jako oštěpaři. Nejdelší doba ve vzduchuKen Blackburn, americký letecký inženýr a Guinessův rekordman v této disciplíně v jedné osobě, sice po celou dobu mistrovství ochotně ukazoval televizním štábům i soutěžícím, jak by měla vypadat správná vlašťovka, aby vydržela kroužit vzduchem co nejdéle, ale jeho rekordní půlminutě se nikdo ani zdaleka nepřiblížil. Sám nesoutěžil, takže Brazilci Diniz Nogueira Nunesovi stačilo k zisku mistrovské trofeje 11,5 vteřiny. I tak byla na jeho kroužící vlašťovku nevšední podívaná. V této disciplíně je technika hodu docela odlišná od hodu na vzdálenost. Při vytrvalosti je třeba svislým vrhem dostat vlašťovku co nejvíce do výšky a pak už se jen čeká, jestli ta přejde do dlouhého klouzavého letu po sestupné spirále. K tomu potřebuje zvláštní konstrukci. Nejvíce se osvědčil papír složený víceméně do obdélníku. I zde platí přísná pravidla, jak a z jakého papíru lze vlašťovku skládat. Aerobacie = vzdušná akrobacieTo je poněkud odlišná disciplína od předchozích, protože zde neplatí žádná omezení o stavbě vlašťovky. I proto mohl vyhrát Izraelec Sagi Volniansky, jehož létající objekt byl spíše slepeným letadýlkem než vlašťovkou. Ani přesná měřítka k hodnocení výkonu v této disciplíně neexistují. Záleží jenom na tom, jaký umělecký dojem udělá váš let na porotu, která jej následně oboduje asi jako v krasobruslení. Nejcennější jsou čistě vykroužené lopingy, čisté kruhy ve vodorovné rovině a hladká přistání. I proto je tato disciplína více než zápolením jistou formou show, kdy si závodníci dávají záležet i na tom, jak vypadají, takže o různé letecké kukly, postroje a bláznivé převleky není nouze. K této disciplíně existuje perlička. Druhý skončil Slovák Peter Ložek s obyčejnou papírovou vlašťovkou. Jeho druhý finálový hod se mu velmi vydařil. Vlašťovka vylétla vzhůru udělala loping po kterém přešla do vodorovné zatáčky, po níž plynule přešla do druhé zatáčky, aby pak hladce přistála na podlahu hangáru. Peter za tenhle skvělý hod obdržel 27 bodů z 30. Po vyhlášení výsledků se potom svěřil, že vlastně omylem házel s úplně jinou vlašťovkou než si původně složil. Když odcházel od stolečku, u kterého se během tréninku spontánně vytvořila česko-slovenská parta, která spolu skládala vlašťovky, sáhl ve zmatku po té, kterou z nudy složil velitel české výpravy. Takže i Češi mají na tomto historickém úspěchu svůj podíl. A co čekalo na vítěze? Kromě letenek dle vlastního výběru čekal na vítěze každé z kategorií průlet nad Alpami v AlphaJetu (francouzská L-159 pro přiblížení). Ceny byly rozdány, soutěžící se rozletěli zpět do svých domovin, hala hangáru 7 osiřela a ztichla. No a co vy, milí čtenáři? Už skládáte papírovou vlašťovku? Až ji budete házet, tak nezapomeňte stopnout čas a změřit délku. Třeba právě útočíte na světový rekord. Letu zdar! Vláďa Ajgl
článek napsán původně pro studentský server http://student.cvut.cz Přidat komentář
|
AnketaCyklisté ve městě jsou
Archivy Výběr jazykaKategorieTrvalé odkazyOdkazy z příspěvkuRychlé hledáníSdílení webloguMůj osobní kalendářGMap |
Vytvořeno pomocí s9y - Design by Vláďa Ajgl podle Carl Galloway contest template