Vláďův blok

První, co člověk musí nutně udělat v cizím neznámém městě, je jeho průzkum. Teda tak to děláme alespoň my pionýři, objevitelé nových cest. Takže od začátku po francouzštině courám městem. Někdy méně, někdy více. Někdy v centru, jindy hledám supermarkety na okrajích města. A osvědčilo se mi nechodit stejnými ulicemi. Viz. příspěvek o internetové kavárně.

Aneb i když jsem ve Francii, mám jistou adresu a mám na pokoji telefon, na který se dá dovolat. A já Vám to všechno prozradím;-)

A tak jsem dorazil na pokoj a mohl jsem začít zkoumat, co tu je. Dvanáct metrů čtverečních jen pro mě, předsíňka a vlastní pokoj, umyvadlo v předsíňce, lampička, telefon, postel ve francouzském stylu, tzn. žádný polštář, ale traversin (kulatý jezevčík přes šířku postele) a žádné povlečení, jen dvě prostěradla, do kterých člověk zaleze jak do spacáku. Snad jedinou věcí, která se mi tu nelíbí, je nevzhledné lino, ale to se časem zakreje něčím jako je koberec. Jinak mě fascinuje tabule na stěně. Na férovku otevírací tabule, uvnitř zelená Můžu si čmárat na stěnu, ve velkým, abych měl větší rozmach a prostor. Všechno si to nakonec můžete prohlídnout ve virtuální prohlídce pokoje, kterou jsem stvořil.