Čistota - půl zdraví

Uklízím pokoj

Tady jsem pochopil, že mi skončily časy, kdy se neuklizený pokoj dal svést na bratry nebo spolubydlu. Při vědomí, že si budu muset sám utírat prach a vytírat podlahu, jsem hned zpočátku pořídil kyblík, hadr, jar, utěrky a podobné vychytávka, které se k tomu hodí. A hned první neděli jsem všechno iniciativně vyzkoušel.

Podlaha šla snadno, okna trvaly trochu dýl. Vzal jsem to i s roletama, ty byly zevnitř obzvlášť zašpiněný. U oken jsem trochu váhal, protože zrovna ten týden měly být umyté. Ale jelikož ve spodní části byly takové zašlé, tak jsem usoudil, že myči oken ty moje přešli. Asi jsem usoudil špatně, protože to zašlé ve spodní části se nepodařilo umýt ani mě. Asi je to zažrané či co. A nakonec dobře, že se mi to nepodařilo vydrhnout. Protože po tom týdnu, kdy večer pravidelně prší, by to tam bylo zpátky. Teda ono je to tam zpátky v původní síle, abych byl přesný.

Zbývá dodat, že na úklid nejsem sám. Jak jsem zjistil ústním podáním od ostatních, každých čtrnáct dní by uklízečky měly vedle chodby vytřít i pokoje. Přesvědčil jsem se o tom na vlastní kůži v pondělí, kdy jsem přišel ze školy, podlaha byla jako zrcadlo a odpadky vynesené. Zpočítku jsem zejistěl, jestli se mi něco neztratilo, ale v klidu. Zdejší uklízečky jsou buď dobře placené a nebo mají jiný dobrý důvod nechat vybavení pokoje na pokoji.

Uklízím společné prostory

Tu neděli jsem měl opravdu prazvláštní uklízecí náladu, protože jsem se pustil i do úklidu kuchyňky. Tedy abych byl přesnější, vydrhnul jsem mikrovlnku. Z čistě osobního důvodu, potřeboval jsem vyzoušet místní rychlojídlo, hotovku z carreouru, která se ohřívá v mikrovlnce. Zahumusená byla dost, ale nakonec se podařilo. A jakžtakž čistá vydržela doteď, což mě těší

Peru špinavé prádlo

Další částí je praní. Obyvatelé Strahova či jiných kolejí zřejmě důvěrně znají pračky na žetony, ale pro mě je to novinka. Takže funguje to úplně jednoduše, člověk do pračky hodí prádlo, nastaví teplotu, vrazí dovnitř žeton, zmáčkne start a na třičtvrtěhodinu, hodinu může zmizet. Pak prádlo případně přehodí do sušičky, půjčí si žehličku, vyskládá komínky a je to. Teda je legrace pozorovat těch pár kousíčků prádla, jak se krčí v obrovský pračce nebo sušičce

Peru Vláďu

Poslední kapitolou je socální zařízení. Na záchodě je cítit vliv jižních národů. Hajzlíky jsou prostřídané hezky klasický a turecký. Jinak sprchy jsou řekl bych lepší než co jsem viděl na Strahově. Relativně čisté, vykachlíčkované, zpočátku, když jsem byl na patře v podstatě sám, měl jsem jednu kabinku v podsttě pro sebe a pravidelně jsem si ji vytíral erárním mopem. Když jsem v tom srovnávání se Strahovem, rozvod vody je tu poněkud zvláštní. Není tu žádná regulace teploty. Prostě z hlavice teče odněkud ze zásobníku voda o teplotě nějakých 35 stupňů. Na sprchování nic proti ničemu. Jen je to ideální prostředí pro jednu breberku. Předečírem jsem našel sprchy zavřené s nápisem "Fermeture pour le cause de legionelles". Prostě ve sprchách se nelíbí jen Vláďovi, ale i legionele. A když se sprchuje legionela, tak se nesprchuje Vláďa Vzledem k tomu nešťastnýmu rozvodu předpokládámm, že to není poprvé ani naposled.

Kdo byste náhodou nevěděl, co to je legionela, tady se dočtete o legionele.