Toulousiánské drobnosti číslo 2

Jak se jmenují Španělé?

Zjistil jsem další jména mých spolužáků (nebo alespoň spolubojovníků) - Španělé jsou Roberto, Albert, Albert (jsou dva, to mě trochu zmátlo) a Xavier. A ten Švéd, co nechodí na večeře a místo toho si vaří vlastní, se jmenuje Christopher. A na francouzštině mi nikdo nechybí, v příspěvku o lidském obsazení se mi podařilo vyjmenovat je všechny do jednoho. Z ostatních kurzů jsem pak zapomněl na Isabel ze Španělska.

Velocipedy

Velocipedy, skládačky, horáky, prostě kola. To je tu na dením pořádku. Toulouse je město kol. Svojí placatostí pro ně jako stvořené. Kola tu neslouží jenom k zábavě, ačkoliv je tu spousta lidí, kteří mají kolo jako sport. Denně je pozouji z okna svého pokoje jak jezdí podél kanálu. Kolo se tu ale používá jako dopravní prostředek. Nutno říci nejrchlejší dopravní prostředek. Od koleje do centra to trvá nějakých 15 minut, což je méně, než metrem. Metro jede 12, ale 7 trvá, než se k němu dojde, a taky nejde hned. Autem to trvá 10, ale zas je problém zaparkovat. Kolo stačí přivázat k jakémukoliv patníku. A že je těch patníků dost. Ulice jsou jimi lemované, každá do jedné. Takový patník k přivázání kol patří k chodníku stejně jako obrubník. Na obrázku ho můžete vidět. Obrázek tu mám i k ilustraci toho, jak se tu dbá o bezpečnost kol. Pořádný zámek, takzvaný "anti-vol" (doslova proti-kádeži) je tu nutností, kol je hodně a kradou se hodně. Cokoliv subtilnějšího dokáží zloději rychle přefiknout. Takže to, co vidíte na obrázku, není paranoia majitele tohoto starouška, nýbrž abslutní nutnost. Máte jenom jeden zámek? Pak vám klidně můžou ukradnout to kolo, které není přivázané. Ukazoval mi Petr svůj zámek na kolu - pěkný kódovací s lankem asi 8mm v průměru. Prý mu na to francouzi řekli: "Jako dobrý, ale tímhle chceš přivázat kolo a nechat ho bez dozoru jen tak stát na ulici? Měl by sis radši pořídit něco bytelnějšího!"

Dva zámky na stařičkém kole - paranoia? Ne, absolutní nutnost. Kradou se všechna kola, bez ohledu na stáří. Z akolem vidíte patník, kterých jsou po městě tisíce, na každé ulici, každých pět metrů.

Trh

Minulou neděli jsem se byl podívat na místním trhu. Tedy prvotní účel byl omrknout, jaká kola se na trhu dají sehnat, jestli nějaká. Tak dají, za 50 euro dají. Nejsou to tedy žádné výkřiky techniky, ale jezdit se na nich docela dobře dá. Jinak trh. Úžasná věc, kterou jsem v Čechách dlouho neviděl. Typickej trh, kde každý může prodávat cokoliv. Od kol, motorů do motorky, přes nářadí, škrabky na brambory, cédéčka, gramofony, záclony až po dámské kalhotky. Celé náměstí kolem kostela svatého Sernina plné stánků. Nezřídka trhovci vykřikují něco ve smyslu: "Přistupte blíže, pojďte se podívat, vysoká kvalita, nízká cena...". Do toho se občas přitočí mladík arabského původu s igelitkou: "Cigarety? ... Mám za dobrou cenu." Prostě správný trhový mumraj s pravou trhovou atmosférou.