Batole – Eskymák
Kdybys byl batole – Eskymák,
tak bys žil v pytli celý den.
Od nohou po uši,
ať tě mráz nezkruší,
v měkoučkém kožichu zabalen.
A kdybys ven šel na vzdoušek,
pak maminkou svojí chráněn dost,
jí na zádech balíček,
ty – malý uzlíček,
na zimu dělal bys dlouhý nos.
Ale pak by tě koupali před spaním,
jak lidé běžně to dělají,
hepčík a prsk,
nos by ti mrz,
zmodral bys, jak nikde to neznají.
Maminka by tě namázla
olejem od paty po hlavu
pak bys byl zamotán
(i já, co zima je, znám)
v kůžích uložen ke spánku.
Žádné sladké mlíčko k večeři,
však rybí tuk a slanina
zdali bys zběhl
do země sněhu,
kde takhle sladce se usíná?
|
Noc
Noc se plížila o zemi
vplížila se vez zvuku zaznění
až se dostala ke stromu
spolkla ho, vzala mu korunu
a trávou podél stěn kradla se dál.
Já slyšel, jak jí šustí šál
když chrlila temnotu kolem sebe
zakryla zemi, vzduch, celé nebe
i celý pokoj, kde jsem se schovával;
Ale ať čemukoli, co stálo opodál
vyvedla strašlivé věci
svíčku mou nesfoukla přeci.
A tak zíral jsem dlouze do noci
a stejně noc zírala mě do očí.
|
Potápěč
Nasadil jsem láhev se vzduchem a vklouzl pod hladinu.
Plul jsem jak loď s kýlem skleněným
tajemnou hlubinou. Já ukrádal cestu, počítal vlnky
s pohledem zasněným
kolem keřů vlajících ve vodě, však stačily lehké cvrnky
a rozprskly se v hejno garnátů a smrskly zpět v rytmu příboje.
Kolem krabů mizících v písečné tříšti
“Hele, řetízek perel bublá vedle mě
a o dlaň se mi tříští!“
To můj dech! … Co asi skrývá se v hlubině,
snad starý válečný koráb v řasách bych nalezl,
jemu kanón porostl houbou a prorezl.
Sám Svatý Philip? Co bylo skryto v něm pod vrata?
Démanty? Stříbro? Nebo snad cihly ze zlata?
To už se nedovím. Příliš brzy mě táhne zpět
zima, co svírá údy, tělo, hlavu.
Tak se třesu a zpátky ke břehu plavu,
čeká mě pláž, zástupy lidí, obyčejný svět.
|
Spřátelené blogy
