Toulousiánské drobnosti číslo 3 - tentokrát na téma Francouzi

Blázniví nahatí Francouzi

Uplynulý týden jsem na francouzštině osiřel. Většina lidí je tu totiž ve druhém ročníku a těm tento týden začaly harmonizační přednášky. Taky koleje trochu ožily. V pondělí, po prvním dnu se objevili slavicí skupinky francouzů. Jedna byla poněkud kuriózní. Udělali si párty přímo pod mým oknem, halasili, já je nekontroloval, chatoval jsem na internetu. Když jsem kolem půlnoci skončil, tak jsem se přeci jen kouknul, co že to tam provádějí a u čeho se tolik smějou. A zíral jsem - hráli fotbal s plechovkou od piva. Holky jen ve spodním prádle a kluci úplně nazí. Inu jiný kraj, jiný mrav

Čím mě ničí Francouzi

Jak je to tu prima, tak jednou věcí mě Frantíci přeci jen ničí. A to je způsob, jakým se tu prodávají sušenky a nanuky. Odhlédnu od toho, že sušenky stylu tatranek tady vůbec nevedou. Klidně bych si o polední pauze dal na chuť i Snickersku, který tu prodávají. A nebo některou z jejich báječných sušenek, kterých je tu oproti Čechám mraky. Jen ta balení. Nejmenší po deseti kusech za tři eura. Člověk jednu sní a se zbylýma se musí vláčet domů. A úplně stejný je to s nanukama. Člověk si taky může koupit nanuka. Ale ne jednoho, ale hned deset. A nebo dvoulitrovou vaničku. Než to dotáhne domů, tak se mu to v místním počasí rozteče, navíc to nemá pořádně kam dát, protože s mrazákem je to tu takový nahnutý. Taky mi to připomíná, když jsem sháněl tuk na pečení. Našel jsem, jenže půlkilovku. Tak jsem radši použil máslo, který jsem sehnal v menším a upotřebím ho i jinak. Prosím, naučte někdo Francouze, že se dají věci prodávat i po menších kusech!

Abych negeneralizoval, našel jsem jednu výjimku, kde se dají věci koupit i po menším. A to je zvláštní "diskontní" regál v jednom supermarketu. Tam se věci prodávají podle váhy a člověk není omezen nejmenším množstvím. Těstoviny, buráky, cukroví, sušenky, biskupský chlebíčky. A nanuky i po kusech. Jenže to je jen jedna výjimka.

Oslovovaný "neznámými" Francouzkami

Jsem žádoucí, krásný, statný, urostlý. Alespoň chvilku jsem si to myslel. To když jsem se vracel z rezidence číslo dvě na svoji jedničku. Právě jsem se dodíval na Formuli 1. Před kolejí vidím Francouzku, jak se táhne s kufrem. Když mě minula, tak se za mnou najednou ozvalo: "Nazdar, nejsi ty náhodou Vladimír?" Tak jsem vyvalil oči a vykoktal jsem něco jako "Oui!". Stalo se mi poprvé, že mě oslovila neznámá holka, Francouzka k tomu a že zná moje jméno. Některý lidi jsou fakt vševědi... Nebudu Vás napínat, Chloe (ta Francouzka) mě taky nenapínala. Je jednou z těch, která byla na jaře v Praze. Jedna z těch, se kterými jsem seděl v Hajnovce. A zatímco Fracnouzů bylo osm, pročež si ani jednoho z nich pořádně nepamatuju, tak oni si mě jediného pamatují víc než dobře. Tak jich zbývá ještě sedm, kteří mě někde zastaví.